Proč jsem dulou

Jmenuji se Renata Loudová, je mi 39 let, jsem ženou, maminkou tří dětí a jako dula doprovázím ženy a páry od listopadu 2016. Během této doby jsem doprovodila u porodu kolem 300 žen a párů a přes 1000 dalších žen jsem podpořila během těhotenství, v šestinedělí a při nesnázích s kojením. V současné době studuji poslední ročník bakalářského oboru porodní asistence na Palackého univerzitě v Olomouci, abych mohla jednou spojit výhody duly a porodní asistentky v jeden celek.

Původně jsem vystudovala obor algologie na přírodovědecké fakultě Karlovy univerzity v Praze. Před porodem prvního dítěte jsem pracovala jako dispečerka a laborantka u Severočeských vodovodů a kanalizací v Liberci.

Myšlenka stát se dulou se zrodila postupně s narozením mých dětí. K prvnímu porodu jsem přistupovala s pocitem, že přede mnou porodila spousta žen, tak to zvládnu taky, a že je nesmysl hledat si informace, vše mi přece řeknou doktoři v porodnici:) Jenže během samotného procesu mě najednou překvapilo, že postupoval pomalu, já se nebyla vůbec schopná uvolnit, naopak jsem se kontrakce snažila zvládat jako sprinter - zatnout zuby a tu chvíli bolesti vydržet. Nedokázala jsem se vůbec zorientovat v procesu a nebyl nakonec nikdo, kdo by mi něco blíže vysvětlil. Ani mě nenapadlo se na cokoliv někoho zeptat.

Byla jsem unavená, vystrašená a vyčerpaná z bolesti, se kterou jsem vůbec neuměla pracovat. Dostala jsem injekci, která mi měla ulevit. Cítila jsem se po ní nepříjemně malátně, ale podařilo se mi alespoň na chvilku usnout. Do toho všeho mě štval manžel, který chudák vůbec nevěděl, jak mi pomoci a tak si vedle mě jen mohl, z mého pohledu v klidu, číst, občas se mě snažil povídáním rozptýlit a sem tam mi podal pití. Nakonec jsem souhlasila s epidurálem, na který ovšem mé tělo zareagovalo prudkým snížením tlaku, což se následně odrazilo na srdečních ozvech miminka. Proto se naše první miminko dostalo na svět akutním císařským řezem. Manžel mi řekl, že poprvé v životě pochopil, co to znamená po... se strachy (na WC to stihl). :) Takže zase tak v klidu také nebyl. Zprvu jsem byla šťastná a spokojená, ale zaráželo mě, že celý následující rok obrečím každý normální porod mých kamarádek. Měla jsem potřebu řešit, co za mým smutkem a pocitem selhání je. Nacházela jsem informace, které mi ukázaly nový a jiný pohled na těhotenství, porod i mateřství.

Při druhém těhotenství jsem chtěla udělat vše pro to, abych mohla porodit normálně a mohli jsme pak být jako rodina od první chvíle pohromadě s naším miminkem. Přečetla jsem tehdy několik málo dostupných knih a rozhodla se pokusit zdolat svou načrtnutou cestu - cestu přirozeného porodu po císařském řezu. První impuls k tomu, stát se dulou, jsem pocítila, když mi kamarádka doktorka nabídla, že u porodu může být se mnou a její sms cca 3 týdny před termínem, že už si nevypíná mobil a můžu jí kdykoliv volat. Ta úúúleva!:) a zároveň myšlenka, že tento pocit ukotvenosti a bezpečí bych přála všem ženám...!

Další dva porody byly přirozené, krásné, euforické... S holčičkami jsem proto mohla být od první chvíle a mohla si užívat pocity štěstí a vděčnosti ze zázraku nového života i hrdostí sama na sebe a své tělo, že jsem to i s jizvou na děloze, tak krásně zvládla. Manžel říkal, že byl také mnohem uvolněnější a víc mi věřil, když tam s námi byl blízký člověk, kterého znal, který mu vysvětlil, co potřeboval, a tim z něj sejmul tíhu výlučné odpovědnosti a navedl, jak mi může alespoň trochu ulevit. A mě se dosud vybavují příjemné a uvolňující dotyky kamarádčiných jemných ženských prstů na mých zádech a její klidný hlas... Pocity a chování doprovodných osob, které o rodící ženu pečují, mají tak velký vliv na pohodu ženy, vnímání bolesti a velmi často i na rychlost porodu.

Také jsem velmi intenzivně pocítila, že mateřství není jen štěstí a euforie, ale až moc často také obrovská únava, bezmoc, slzy a samota, když držíte v rukou uplakané miminko a už nevíte, jak ho ukonejšit. Pocit, že se potřebujete někomu svěřit, postěžovat, vyplakat, ale nikdo vás nechápe, neposlouchá a někteří vám, sic v dobré víře, vaše pocity a prožitky vymlouvají a zlehčují. Víte, že by vám nejvíce ulevily naslouchající uši, chápavá ústa a ruce, které by pomohly a zároveň vás objaly a pohladily...

Pro práci duly jsem absolvovala toto vzdělání:

11/2018 odborné sympozium o dětském spánku s biologickou antropoložkou Helen Ball a českou antropoložkou Lenkou Medvecovou Tinkovou

10/2018 seminář Poporodní péče s lektorkou Kateřinou Beardmore

1/2018 certifikace ČAD

4/2017 seminář a workshop Spinning babies s lektorkou Jennifer Walker

10/2015 - 9/2016 Kurz pro duly u České asociace dul